Bez cukru den 3 - 12

Co se týká samotného cukru a případné závislosti na něm nepozoruji žádné změny oproti stavu před tím, než jsem se do toho dala.

Pravda je, že se někdy myšlenkami zatoulám k chuti na sladké - v mém případě jde o velké kafe s mlékem a půl lžičky cukru. Nebo černý čaj s mlékem a půl lžičky medu. Nicméně nepodléhám a nic takového si nedávám.

Mám doma většinou velký výběr jiných sladkých věcí - jablíčka, banány, mandle. A v nejhorším případě si banán rozmixuji v mléce. To jsem udělala jen dvakrát.

Měla jsem za celou tu dobu dvě podlehnutí. Setkání se spolužákem po více než třech letech. Dala jsem si s ním půl deci vína.
A druhé zcela plánované podlehnutí bylo dnes v Erhartově cukrárně. Přeci jen jsou velikonoce, které sice neslavím, a Martin po 5 týdnech, kdy byl více na cestách než v čechách přijel z USA. Když na sladký hřích, tak jedině do Erhatovy cukrárny. Díky jejich čokoládovým dortíčkům jsem přestala jíst všechny ostatní sladkosti. Ztratily pro mě po chuťové stránce svůj lesk. Nechutnají mi.

Dnes po skoro 14 dnech bez jiných sladkostí se mi i moje nejoblíbenější dortíčky zdály příliš sladké. Hmm.

Tato výzva pro mě má navíc velký smysl v tom, že odhaluji, kde všude je skrytý cukr. Normálně bych se to nedozvěděla. Nejsem přece blázen, abych kontrolovala každé sousto, které pozřu. No, skrytý cukr mi vyrazil dech.

Třeba salát v restauraci. Chtěla jsem takový, ve kterém není cibule a cukr. Neměli. Z výběru 12 různých salátů všechny měly v zálivce cukr. Takže jsem skončila na rajčatech s trochou soli a olivového oleje. Wow.

Další překvapení pro mě bylo v poctivém čtení všech možných obalů potravin. Že se cukr objevuje v paštice jsem tušila, ale že je třeba v dětské šunce, nebo sýru eidam mě dostalo. Cukr v mase?

Byli jsme na výletě a podcenili jsme množství stravy, kterou jsme si vzali z domova. Takže u bageterie jsme si řekli, že by tam mohli pro nás něco mít. Rutinně jsem se ptala, na to, jakou bagetu si můžu dát, která v sobě nemá cukr. Kromě nejobyčejnější bílé bagety byly všechny doslazované.

A totéž platí i u celozrnného pečiva a výjimkou ani nejsou chleby z biopotravin. Doufám, že můj nejoblíbenější žitný kváskový chleba na tom bude o něco lépe. Zatím nejsem připravená na to, že bych měla veškeré pečivo pro rodinu péct doma.

Takže výzva pro mě plní přesně to, co jsem chtěla. Nejde mi ani tak o dokonalost v tom, že ve 100% dnech budu jít všechno bez doslazování, ale o uvědomění si toho, kde všude na mě doslazovadla číhají. Díky tomu, že se jeden celý měsíc zaměřuji na to, kde cukr je, nedělá mi problém při každé návštěvě restaurace se ptát, jestli to či ono je či není doslazované.

Bez cukru den 2.

Dnes jsem vyhlásila na facebooku, že budu měsíc bez cukru. A co se nestrhlo? Nic. Kromě jednoho nebo dvou upozornění na to, že by člověk neměl jít z extrému do extrému, nestalo se nic.

Dva nebo tři lidi se přidali. Fajn. Těším se na sdílení zkušeností.

Dnes jsem bohužel jedla oběd pozdě. Dávala jsem Aničku spát, protože si sama řekla a tak jsem si říkala, že brzy usne a já si v klidu pak dám oběd. Aňa obědvala mnohem dříve než já.

Ale ona ne a ne usnout. A tak jsem se trápila hlady. Více než hodinu! A místo toho, abych si jídlo později užila jsem ho do sebe nastrkala skoro za 90 vteřin. No, mohly to být i dvě minuty.

Takže pak to žaludek a střeva jen tak nepobraly. 

Co se týká chutě na sladké, jedna se objevila někdy okolo 17. hodiny, ale stačilo trochu vody a pak caro s mlékem a bylo po chuti.

Večer jsem dělala Aničce kaši, nikdy si ji nesladí, já jen půl lžičky medu. A můžu ji taky neslazenou. Dnes mi však neslazená nejela. Vyloženě jsem měla chuť na slazenou.

Chtěla jsem pokušení podlehnout, ale protože jsem to slíbila veřejně, tak jsem kaši snědla i bez medu. Zajedla jsem to trochou čerstvě uvařeného bílého jogurtu a bylo dobře.

Suma sumárum za dnešní den. Nic podstatného se nedělo, jen ta kaše mi nejela. 

Bez cukru den 1.

Zajímavé. Sladká chuť mi vlastně nechybí.

Martin přivezl nějakou speciální paštiku z Madridu a tak jsem si namazala na chleba. Rozhodně o několik řádů chuťově výše než paštiky z hamé. Dobrota.

Pak si ale říkám. Co když je tam cukr? Jenže popis je španělsky. A španělsky neumím. Tedy jsem ve třetí lekci španělšitny pro samouky. Ale i tak se na ingredience podívám. A co tam nevidím? Azúkar. Cha v paštice je cukr. Cukr v mase. To je vtipné.

Takže lekce pro dnešní den je jasná. Zkontrolovat i masné výrobky, abych si byla jistá, že tam ten cukříček není.

A jinak nevnímám velký rozdíl oproti tomu, jak jsem se stravovala doposud. Jen odpoledne mám chuť na černý čaj s mlékem a medem. Čaj jsem si tedy udělala bez medu a chuť na sladké po vypití zmizela. Hmm. zajímavé.

Měsíc bez cukru

Rozhodla jsem se, že vyzkouším, jaké to měsíc nepozřít nic, co má v sobě uměle přidaná sladidla. Ať už je to bílý nebo hnědý cukr nebo zdravější varianty jako třeba agáve sirup či med. Prostě nic.

Povolené sladkosti jsou ovoce. Cukr v přirozené podobě.

Měsíc budu sledovat všechny nápisy na všech potravinách a jsem zvědavá, co se při tom naučím.

Jdu do toho z několika důvodů:

1. Vleklá únava.Od porodu jsem pořád unavená a nezdá se, že by na to něco zabíralo. A podle informací, které mám, by vyřazení cukru mohlo mít vliv. 
2. Přestaly mi chutnat čokolády. Sladkosti a hlavně bonbóny jsem nikdy nejedla. Nechutnaly mi. Jediné sladkosti, které jsem jedla ráda, byly čokolády. A ty mi před rokem přestaly chutnat. Přijdou mi jako hnusné, tučné a přeslazené divné bláto. A tak mi zůstala jen raw food čokoláda od firmy lifefood. 
3. Klasický cukr skoro nejím. Máme doma pro návštěvy kilo cukru krystalu a kupovala jsem ho dva roky před tím, než se narodila Anička, takže je to skoro 5 let.
4. Sladkosti jen pro návštěvy. Sladkodsti jsem kupovala z několika důvodů - když jsem šla na návštěvu, nebo jsem se zdržela dlouho ve městě a tak jsem byla nucená si koupit nějakou věc na svačinku. A pekařství jsou všude. Tak to někdy byl tvarohový šáteček, jindy houska a šunka. Ale že bych se po celodenním výletě, kdy jsem jedla jenom těsto, cítila kdoví jak dobře, se říci nedá. 
5. Chci se naučit připravovat zdravé svačinky. A kvůli tomu, že mi sladké nedělá dobře, nechci se znovu ocitnout v situaci, že budu bloumat obchodem hladová a zoufalá a nebudu vědět, co si koupit. Prostě se chci naučit si to připravovat předem.

Přidáte se taky? Dejte mi vědět!